Hnutí ANO má podle volebních průzkumů našlápnuto k drtivému volebnímu vítězství. Zajímavé přitom je, že čím víc přibývá kauz kolem Andreje Babiše, tím víc rostou preference hnutí ANO.

Stejně tak prezident Zeman svým vystupováním dělá ostudu doma i v zahraniční, přátelí se s diktátory a komunistickými vůdci, zatímco od tradičních demokratických zemí si drží odstup. Přesto je favoritem prezidentských voleb a jeho šance na znovuzvolení neustále rostou.

Holt paradoxy dnešní doby.

Nebezpečí Babišova hnutí, respektive politické divize Agrofertu s názvem ANO nespočívá ani tak v populismu, jednoduchých heslech a dobrém PR.

Populismus byl do jisté míry součástí politiky po celou historii parlamentní demokracie. Problém tkví spíše v Babišově přesvědčení, že politika je vlastně byznys a že společnost se dá řídit jako firma s jediným ředitelem na vrcholu. Ostatně, i samotná vnitřní struktura hnutí ANO je založena na vůdcovském principu a politický program tohoto hnutí je spíše výsledkem podnikatelských zájmů jejího šéfa. A právě princip neomezeného vůdcovství, pro který je demokratická rozprava zbytečné tlachání a ztráta času, je tím skrytým nebezpečím Andreje Babiše.

Významný politolog Miloš Přibáň se vyjádřil tak, že „ANO a jemu podobná uskupení s veřejností zacházejí jako se spotřebitelem a s mocí jako kapitálem, který je třeba rozšiřovat až k absolutní hranici“.

A tento zájem je pak přesně tím místem, kde se politické ambice Miloše Zemana a Andreje Babiše protínají. Ani jeden z nich není přesvědčením demokrat, naopak oba lze považovat přinejlepším za technokraty.

Pokud Babiš ve volbách výrazně zvítězí a Zeman znovu usedne do prezidentského křesla, bezesporu společnými silami promění českou politiku do takové míry, že se dostaneme na okraj evropského dění.
Nyní záleží jen na rozumu a svědomí českých voličů, zda takovou budoucnost dopustí a této dvojce dají zelenou k dalšímu upevňování jejich moci na úkor demokracie.