Diag Human. Dvě slova, která se opět vynořila jako temný přízrak devadesátých let. Lucemburský Nejvyšší soud koncem června zamítl kasační stížnost proti loňskému rozsudku, podle kterého může společnost Diag Human po Česku vymáhat svůj nárok přesahující 13,5 miliardy korun. České republice tak hrozí exekuce zahraničního majetku a dlužná částka kvůli úrokům narůstá o 1,3 milionu Kč denně.

Celá kauza spočívá ve sporu mezi českým státem a firmou Diag Human ohledně státní zakázky na obchod s krevní plazmou, která měla být realizována na začátku devadesátých let. Po nepříznivém výroku tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara, že „je pochybnost o solidnosti“ firmy Diag Human z obchodu sešlo.

Český stát od té doby čelí sérii rozhodčích řízení, v nichž Diag Human požaduje po náhradu za vzniklé ztráty v celkové výši až patnáct miliard korun.

Firma Diag Human byla do roku 2011 ve vlastnictví česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy, ten však podle svého prohlášení prodal akcie společnosti v květnu 2011 blíže neupřesněnému mezinárodnímu konsorciu institucionálních investorů.

Podle článku Hospodářských novin z roku 2008 „se v té době (90. léta – pozn.) o Šťávovi nemluvilo jako o úspěšném obchodníkovi. Naopak. Média o něm informovala jako o gangsterovi, který obchoduje s krví nakaženou HIV a má na kontě mnoho skandálů. Novináři třeba spekulovali o tom, že v minulosti prodával infikovanou krev, násilně odebíranou vězňům z bývalé NDR. Právě kvůli těmto obviněním byl na Šťávu v Německu vydán zatykač.“

Hrozba exekuce pro Česko bohužel není jen teoretická. Arbitráž v roce 2008 přiznala firmě náhradu škody 8,9 miliardy korun a v květnu 2011 okresní soud Vídeň-centrum na návrh Diag Human exekučně zabavil tři umělecká díla, která byla zapůjčena do Vídně na výstavu. Šlo o obraz Emila Filly Dvě ženy, který je jinak ve vlastnictví Moravské galerie v Brně, a obraz Vincence Beneše Tanečnice a plastiku Otto Gutfreunda Objetí, spravované Národní galerií.

Právní zástupce Diag Human, bývalý předseda ODA a někdejší ministr spravedlnosti Jan Kalvoda pak prohlásil, že hledají další majetek České republiky v zahraničí, který by mohl sloužit k dalšímu umořování pohledávky. V souvislosti s tím zmínil budovy českých center od New Yorku po Moskvu či nemovitosti v hamburském přístavu.