„Masaryk v hrobě se obrátil, zařval, co je to za chlapa, a na Zubatou se obořil, kde se zase dneska fláká. Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, Zubatá už na Hrad chvátá,“ zpívá známý písničkář Jaroslav Hutka v nové písni „Miloš a zubatá“.

Hutka píseň zveřejnil na serveru YouTube před třemi týdny, vlna reakcí se ale spustila až nyní. A jedná se většinou o reakce negativní. I zarytí kritici prezidenta Miloše Zemana uznávají, že přát někomu smrt je opravdu hodně za hranou lidské slušnosti a úcty k druhému.

Prezidenta se zastal například šéfredaktor týdeníku Reflex Marek Stoniš, který na Zemanovi obvykle nenechá nit suchou. „Jistě, prezident Zeman je proslulý svými výstředními stravovacími návyky. Nevychovaností, hulvátstvím, sprostotou. Ohýbáním Ústavy. Lhaním. Jmenováním estébáka předsedou vlády. Zatahováním bolševiků k moci. Východními manýrami. Divnými kamarády a spolupracovníky. Bizarními veřejnými akcemi, včetně pálení spodního prádla. Totálním nevkusem. Ale přát mu smrt, i když ‚jenom‘ písní? Když jsme ho my, svatoušci demokrati, nedokázali porazit v demokratických volbách, ať tedy zemře, abychom se my, spolu s anděly, mohli radovat? To není vtipné, ale nechutné. Píseň je spíše smutným svědectvím o jejím autorovi samém než o tom, komu přeje smrt.“

„Jaroslav Hutka je blbé primitivní hovado,“ zhodnotil písničkáře jeden ze zakladatelů ODS Petr Paulczynski. „Já vám nevím, ale jaký je rozdíl, když někdo přeje veřejně smrt prezidentovi (a nic se mu nestane), nebo když někdo přeje smrt například Židům (a dostane za to trest)?“ podivuje se na Twitteru.

„Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda. Na maják šplouchala tequila, v podvěsku kremelská brázda….Hotovo, konec a basta….zubatá mává nám nazdar,“ pokračuje píseň. „Země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa,“ zpívá písničkář. Dno oné pomyslné žumpy ale zřejmě našel až on.

Reakce z Hradu na nevkusnou skladbu na sebe nenechala dlouho čekat. Prezidentův věrný mluvčí Jiří Ovčáček prohlásil, že si Hutka podepsal vlastní ortel smrti. „Jaroslav Hutka si svou písní sám podepsal svůj ortel. Je to neúprosné pravidlo. Co zlého přeji druhým, samotného mne dostihne,“ vzkázal mu.